PUMPA
...tak tradá!

POPRON
Musím předznamenat že je to pro mě opravdu čest. psát recenzi na první CD skupiny PUMPA. Na jejich vinylové singly psali už před čtrnácti lety kritiky jiní odborníci. Byla to doba černých burz. dlouhých vlasů a víry v tvrdou muziku. V roce 1986 se v soutěži Větrníku. jediném rockovém rozhlasovém pořadu té doby (mohl fungovat pouze díky „větru změn“ Gorbačovovy pěrestrojky a to ještě jen asi dvě hodiny týdně v pozdních nočních hodinách), umístila PUMPA spolu s TUBLATANKOU a CITRONEM na prvních místech mezi domácími kapelami.Mohly za to hity „Tak tradá“, „Nedělní odpoledne“ a především „Volný styl“ mezi fanoušky familierně přezdívaný „Nasaď páku“. Nezapomenutelný byl také projev tehdejšího vokalisty Jindry Vobořila. který stylu PUMPY seděl jak ulitý. Nebyl jsem sám, kdo viděl.v téhle kapele velkou naději oficiální tuzemské scény.
Při úvodním fórku „Co se stalo“ jsem se nejdříve lekl, že se PUMPA transformovala do podobně ulítlého sdružení jako CHAPRÁL CRAZY-PLESK!, ale po zhruba půlminutovém blábolení pantáty Spejbla přichází hutný kytarový riff a s ním nejtvrdší nářez alba „Hodím si lano“. Podobnost s AC/DC po hudební stránce, jakož i v projevu zpěváka Zdeňka Jakubce, není vůbec náhodná. Na tyhle klasiky nedají totiž kytarista Michal Němeček a spol. dopustit. Dalším holdem australským „elektrikářům“ je „Slabikář“, jehož text spíchl Němeček doslova na poslední chví1i před nahráváním. Stejný je případ textu „Potravní řetězec“, což je výbušný pulsující bluesrock s fantastickou atmosférou. Největší hitové ambice mají příjemné balady „Kopej, kousej“ (v té zazní dokonce i odvázané housle) a zejména „Tak si nalejt dávám“. Jejich refrény vhodně podporují dívčí vokály. Šanci chytit se má i rychlá, trochu kabátovská „Mařena“. Stylové jižanské boogie s foukačkou a pianem zazní ve skladbě „Hurá na jih“. Z celkově veselého duchu alba se poněkud vymyká jediná vážná skladba, která je osobní zpovědí Michala Němečka. Jedná se o nejdelší píseň desky. skoro osmi minutovou. folkrockovou „Prozatím“. Pro pamětníky nahrála PUMPA znovu. dva své standardní hity, „Otužování“ a „Tak tradá“ , na jejichž nové úpravě se kapela pěkně vyřádila.
Z celého alba dýchá zúročená inspirace, čerpající především z již zmíněných AC/DC, popřípadě ZZ TOP a dalších amerických bluesrockových kapel časté používání slide kytary (ve kterém našla kapela velké zalíbení) celému zvuku výrazně prospívá, a místy se tu vytváří atmosféra, která upomene na další skorozapomenutou legendu. australské ROSE TATTOO (což berte jako poklonu s velkým P). Opravdovou lahůdkou je všudypřítomná foukací harmonika hostujícího Ondřeje Konráda, která album nádherně prosvětluje. Možná je trochu škoda, že zde není více starých věcí. Kapela je naživo stále hraje, a myslím, že v některých z nich je skryt velký hitový potencionál, schopný zaujmout i nejmladší rockery, kteří zašlé časy pumpácké historie nepamatují. I tak je nutno uznat, že nový materiál je vyrovnaný a kvalitní, a dokazuje životaschopnost a elán současné sestavy. Hudba kapely má šanci oslovit náročnějšího posluchače bluesrocku, stejné jako příznivce ŽLUTÉHO PSA nebo třeba fanoušky KABÁTU. Jen doufejme, že na druhé album takových klasiků českého bigbítu, jakými PUMPA bezesporu je, nebudeme muset čekat tak dlouho jako na to první.

55: 19 Josef Javůrek

SPARK