PUMPA SE BRÁNÍ „CHEMICKÉ VÁLCE“

       „Válím dál“, tvrdí brouk Ruprt, hrdina stejnojmenné skladby pražské skupiny Pumpa. Totéž prohlašuje její vedoucí, kytarista Michal Němeček, který jižanskorockovou Pumpu (šest let činnosti, dva singly u Supraphonu, pět zastoupení na gramofonových výběrech) opět zprovoznil. I další novinky Maso mám rád a O veliké řepě, které se začátkem příštího roku mají objevit na malé desce, nelze přeslechnout a opominout, „První český skinhead“ – cituji Němečka – Spejbl pomáhá díky samplingu ústy Josefa Skupy tahat velkou řepu („hej rup!“), dvě kytary krájí vzduch řízností mačety, zpěvák napíná plíce rozměrů hráče vodního póla. Ptáte se na jméno? „V zájmu větší přehlednosti a v souladu s moderními trendy se neoslovujeme jmény, ale přidělujeme si čísla od jedné do pěti.Jako celek si nárokujeme číslo Ludolfovo.“ Příčinu Němečkova sarkasmu hledejme v jevu, který on sám nazývá „chemickou válkou“. Zprovodila ze světa i předchozí sestavu Pumpy se zpěvákem Dannem Horynou. „Dan nechtěl odejít, ale zbývající hráči dostali postupně finančně výhodnější nabídky: Radek Křemenák k Odyssee, Milan Balcar ke Katapultu, Honza Drašnar ke Galapetrovi. To je věčný úděl amatérských kapel. Hráli jsme moc za málo peněz, to co jsme vydělali, stačilo sotva pokrýt výdaje spojené s činností skupiny. Když potom přijde nabídka od profíků, podložená trojnásobnou gáží ve srovnání s našimi příjmy, změkne srdce i toho nejtvrdšího rockera.“ Pumpa byla na čas rozebrána, ale od letošního září znovu koncertuje – a táhne. Hráči, které si Michal Němeček „očísloval“, se rekrutují hlavně z bývalého označení Blues Unionu. Polovinu repertoáru tvoří novinky, v nichž Pumpa opět křísí svou poněkud humpoláckou satiru, kterou by člověk spíš hledal v Dikobrazu než v rocku. A tak v „Mase“ figurují šetrný nadlesní i snaživý uzenář. Co ty na to, Michale Němečku?
       „Zajímalo by mě, zda skupinu ZZ Top s jejími texty o levných brýlích, televizních hostinách či kšiltových čepicích taky odkazují na redakci časopisu New Humorist. U nás se snad ani nedá hovořit o satiře. Prostě si děláme psinu ze všeho – i sami ze sebe. Což dotvrzuje chrobák Rupert v poslední sloce: „Namísto blues já válím trus“.

Mladý svět 11/1988