PUMPOVALO PĚT PANÁČKŮ

Z letošních Svojšic mi krom skvělé atmosféry a téměř komorního prostředí utkvěly v hlavě tři věci. Za prvé vedro, za druhé DJ, který nám z techno stanu hustil do hlavy decibely po celou noc a za třetí kapela Pumpa, která se nevděčné role posledního hrajícího (začínali tuším ve tři ráno) ujala s nezdolnou energií. Pět vytrvalců, kteří se veselili pod pódiem, tedy rozhodně mělo na co vzpomínat. O tuhém kořínku téhle české bigbeatové klasiky svědčí i fakt, že na své debutové CD "Tak tradá" vydržela čekat dlouhých osmnáct let. Vyšlo letos v létě, je veselé až hravé a krom nových věcí na něm uslyšíte i hitovky z osmdesátých let "Tak tradá" a "Otužování" v trochu modernější úpravě. S kytaristou Michalem Němečkem jsme se sešli na kafi v pražském Rock Cafe, kde Pumpa shodou okolností nedávno odehrála jubilejní tisící koncert.

Karolína: Kapela Pumpa vznikla, pokud vím, už v roce 1981. Jak se to tenkrát vlastně přihodilo a kdo z původní sestavy zůstal v kapele dodnes?
Michal: Kapelu jsme založili a název "Pumpa" vymysleli s Tondou Smrčkou, možná si ho budeš pamatovat ze "Žlutého Psa" nebo z "Abraxasu". Na bubny nám tenkrát hrál Honza Seidl. Z původní sestavy zůstal v kapele jeden člověk, já.
Karolína: Hodně mi připomínáte AC/DC, ZZ Top a kapelky podobného ražení. Vaše starší věci, upřímně řečeno, moc neznám. Hráli jste vždycky takhle nádherně blues rockově?
Michal: V podstatě jo, i když teď je naše muzika trochu tvrdší, taková je i doba. Hodně nás ovlivňují Aerosmith, Johny Winter a jak si správně poznala AC/DC a ZZ Top.
Karolína: V létě vás vídávám na motorkářských srazech, dost často jste byli k vidění v klubu 666, ale od jeho zavření jsme žádné historky o vašich koncertech neslyšela. Může za to moje ignorantsví nebo fakt, že hrajete málo?
Michal: Koncertujeme tak pětkrát, šestkrát do měsíce, ale většinou mimo Prahu – teď v prosinci například vyjíždíme na Moravu. Jednou za půl roku hráváme tady v Rock Café.
Karolína: Živí se někdo z vás muzikou profesionálně?
Michal: Ne, to by ten chudák dlouho nepřežil. Na druhou stranu je pravda, že tři z nás nic jinýho nedělaj. Naštěstí nás krmí, šatí a nocleh poskytují obětavé manželky.
Karolína: A co děláš ty, kromě hraní?
Michal: Nic. Před deseti lety jsem se odstěhoval z Prahy do Senohrab. Tam si užívám klidu a lítám kolem baráčku.
Karolína: Dost často taky, pokud vím, lítáš kolem motorek
Michal: Kolem motorem a jejich lidí jsme začali poletovat tři roky zpátky. Našli si nás sami, myslím, že je jim naše muzika blízká.
Karolína: A vám jsou silné stroje též blízké?
Michal: Já špatně vidím a nemám řidičák, ale letos v létě jsem si v Itálii půjčil scooter a taky nějaký enduro stopětadvácu. Tomáš, mám ten pocit, na něčem jezdíval, ale největším motorkářem v kapele je Pavel Císler, který s námi občas vystupuje. Má už asi patnáct let Harryka a krom toho nějaké další mašiny.
Karolína: Kde všude jste letos v létě hráli?
Michal: Ježíš, ty na mě chceš věci. Ve Svojšicích, v Mohelnici, v Lužanech – tam bylo výborný pódium, v Chrástu u Plzně... já si to fakt všechno nepamatuju.
Karolína: A co další CD? Za osmnáct let byste jich správně měli mít na kontě pěknou řádku.
Michal: Dej pokoj, nejdřív musíme splatit dluhy z toho prvního. I když nám při nahrávání u Zdeňka Šikýře v Hostivaři bylo náramně dobře.
Karolína: Díky moc.
Michal: Já děkuju tobě.

Pumpa to je:
Michal Němeček – kytara,
Zdeněk Jakubec – zpěv,
Tomáš Volek – kytara,
Pavel Attel – bicí,
Milan Lebeda – basová kytara.