PUMPOVALO PĚT PANÁČKŮ
Z letošních Svojšic mi krom skvělé atmosféry a téměř komorního
prostředí utkvěly v hlavě tři věci. Za prvé vedro, za druhé DJ, který
nám z techno stanu hustil do hlavy decibely po celou noc a za třetí
kapela Pumpa, která se nevděčné role posledního hrajícího (začínali
tuším ve tři ráno) ujala s nezdolnou energií. Pět vytrvalců, kteří se
veselili pod pódiem, tedy rozhodně mělo na co vzpomínat. O tuhém kořínku
téhle české bigbeatové klasiky svědčí i fakt, že na své debutové CD "Tak
tradá" vydržela čekat dlouhých osmnáct let. Vyšlo letos v létě, je
veselé až hravé a krom nových věcí na něm uslyšíte i hitovky z
osmdesátých let "Tak tradá" a "Otužování" v trochu modernější úpravě. S
kytaristou Michalem Němečkem jsme se sešli na kafi v pražském Rock Cafe,
kde Pumpa shodou okolností nedávno odehrála jubilejní tisící koncert.
Karolína: Kapela Pumpa vznikla, pokud vím, už v roce 1981.
Jak se to tenkrát vlastně přihodilo a kdo z původní sestavy zůstal v
kapele dodnes? Michal: Kapelu jsme založili a název
"Pumpa" vymysleli s Tondou Smrčkou, možná si ho budeš pamatovat ze
"Žlutého Psa" nebo z "Abraxasu". Na bubny nám tenkrát hrál Honza Seidl.
Z původní sestavy zůstal v kapele jeden člověk, já. Karolína:
Hodně mi připomínáte AC/DC, ZZ Top a kapelky podobného ražení. Vaše
starší věci, upřímně řečeno, moc neznám. Hráli jste vždycky takhle
nádherně blues rockově? Michal: V podstatě jo, i když
teď je naše muzika trochu tvrdší, taková je i doba. Hodně nás ovlivňují
Aerosmith, Johny Winter a jak si správně poznala AC/DC a ZZ Top.
Karolína: V létě vás vídávám na motorkářských srazech, dost
často jste byli k vidění v klubu 666, ale od jeho zavření jsme žádné
historky o vašich koncertech neslyšela. Může za to moje ignorantsví nebo
fakt, že hrajete málo? Michal: Koncertujeme tak
pětkrát, šestkrát do měsíce, ale většinou mimo Prahu – teď v prosinci
například vyjíždíme na Moravu. Jednou za půl roku hráváme tady v Rock
Café. Karolína: Živí se někdo z vás muzikou
profesionálně?
Michal: Ne, to by ten chudák dlouho nepřežil. Na druhou
stranu je pravda, že tři z nás nic jinýho nedělaj. Naštěstí nás krmí,
šatí a nocleh poskytují obětavé manželky. Karolína: A
co děláš ty, kromě hraní?
Michal: Nic. Před deseti lety jsem se odstěhoval z Prahy
do Senohrab. Tam si užívám klidu a lítám kolem baráčku.
Karolína: Dost často taky, pokud vím, lítáš kolem motorek
Michal: Kolem motorem a jejich lidí jsme začali poletovat
tři roky zpátky. Našli si nás sami, myslím, že je jim naše muzika
blízká.
Karolína: A vám jsou silné stroje též blízké?
Michal: Já špatně vidím a nemám řidičák, ale letos v létě jsem
si v Itálii půjčil scooter a taky nějaký enduro stopětadvácu. Tomáš, mám
ten pocit, na něčem jezdíval, ale největším motorkářem v kapele je Pavel
Císler, který s námi občas vystupuje. Má už asi patnáct let Harryka a
krom toho nějaké další mašiny. Karolína: Kde všude jste
letos v létě hráli? Michal: Ježíš, ty na mě chceš věci.
Ve Svojšicích, v Mohelnici, v Lužanech – tam bylo výborný pódium, v
Chrástu u Plzně... já si to fakt všechno nepamatuju. Karolína:
A co další CD? Za osmnáct let byste jich správně měli mít na kontě
pěknou řádku. Michal: Dej pokoj, nejdřív musíme splatit
dluhy z toho prvního. I když nám při nahrávání u Zdeňka Šikýře v
Hostivaři bylo náramně dobře.
Karolína: Díky moc.
Michal: Já děkuju tobě.
Pumpa to je: Michal Němeček – kytara, Zdeněk
Jakubec – zpěv, Tomáš Volek – kytara, Pavel Attel – bicí, Milan
Lebeda – basová kytara.
|