Jižani s nadhledem, PUMPASvérázná
legenda českého bluesrocku konečně vydává u POPRONU své první album v sedmnáctileté
historii. Album v jehož vydání už nevěřili ani největší optimisté. Nese
název podle jednoho jejich staršího hitu z osmdesátých let "...tak tradá!"
Kytarista a zakládající člen kapely Michal Němeček si s námi pohovořil o
desce i o dalších věcech kolem PUMPY...
PUMPA konečně vydala velkou desku. Jaký z ní máš pocit?
Teď už dobrý, ale těsně po dokončení jsem jí měl až po krk. Strávili jsme
v květnu ve studiu tři týdny, dokonce jsme tam občas přespávali, a ve
finále jsem už vůbec nevěděl, co si mám myslet. Teprve kladné reakce
přátel a ostatních muzikantů po vydání alba mi potvrdily, že to nebyla
marná práce. Asi před týdnem jsem se odhodlal si ji konečně taky pustit, a
i když bych teď pár věcí možná udělal trochu jinak, zdá se, že se docela
podařila.
Často býváte označováni nálepkou ,Jižanská kapela". Hrajete. na
motorkářských srazech, festivalech typu "Whisky a fazole" apod. Považujete
sami sebe za jižanský rock?
Ani nevím, jestli se dnes tento termín v Americe ještě používá. Určitě
nejsme čistá jižanská kapela jako třeba LYNYRD SKYNYRD nebo ALLMAN
BROTHERS BAND, i když jsme jejich tvorbou samozřejmě načichlí. Máme rádi
třeba AC/DC nebo americké bluesrockové kapely, jako je třeba CINDERELLA,
která zhruba od alba "Heartbreak Station" hraje vynikající muziku.
Každopádně nám zařazení k jižanskému rocku nijak nevadí. .
Myslíš, že kapela ze střední Evropy může vůbec cítit podobnou muziku?
Kdybychom tu naši nahrávku poslali třeba do Texasu, možná je bude zajímat,
že se někdo v nějakých Čechách touhle muzikou vůbec zabývá. Ale jak jsem
říkal, touto hudbou jsme načichlí od mládí a cítíme to přesně tak, jak
jsme to nahráli na album. Jiná věc je ovšem propagace rock'n'rollu v
našich médiích. Sám víš dobře , co se tam stabilně hraje.
Jaké byly začátky kapely?
Pumpa vznikla v roce 1982. Založili jsme ji s původním basákem ŽLUTÉHO
PSA, Tondou Smrčkou. Prvních několik měsíců jsme hráli v triu, později se
obsazení ustálilo na naší klasické pětičlenné sestavě. Naším původním
zpěvákem byl Zdeněk Barták, kterému děkujeme v bookletu alba za mimořádnou
podporu. Přispěl nám obrovskou finanční částkou na realizaci alba, a i
když už dávno není členem kapely, je to náš velkorysý přítel. Vystřídal ho
Jindřich Vobořil. který se v současné době věnuje zejména účinkování v
muzikálech.
Jak se stalo, že přesto, že se vám v polovině 80. let podařilo vydat
několik singlů, první album vychází až po sedmnácti letech existence
kapely?
Ty singly tenkrát byly maximum, čeho se nám podařilo dosáhnout. Od ARTlE,
která se tehdy zabývala vývozem do zahraničí, přišla v té době žádost o
desku v angličtině. Což by pro nás nebyl problém, ostatně Jindra Vobořil
uměl velmi dobře anglicky, ale tuto žádost SUPRAPHON zamítl. Po revoluci
jsem obcházel všechny firmy, ale i když to v jednu chvíli vypadalo
nadějně, nikdo nakonec neměl zájem. Po marném snažení jsem to v roce 1992
vzdal. Kapela obnovila činnost až v roce 1995. Nahráli jsme nějaké demáče
a znovu je začali nabízet firmám. Už jsem nevěřil tomu, že bychom někdy
něco vydali, až loni v prosinci nás oslovil POPRON.
Jeden z vašich někdejších velkých hitů "Volný styl" (alias "Nasaď
páku") na albu schází.
Sestava PUMPY se od těch dob hodně proměnila a nová kapela chtěla přijít
hlavně s novým materiálem, aby prokázala svou životaschopnost i po těch
letech. Proto jsme nechtěli desku stavět na nově nahraných starých hitech.
I když by byla jejich technická úroveň lepší, starý duch a tehdejší
atmosféru by se nám tam asi nepodařilo propašovat. Navíc k těmhle věcem
patřil i osobitý projev Jindry Vobořila. Přesto jsme na desku zařadili na
přání POPRONU skladbu "Tak tradá!". "Otužování" jsme znovu použili,
protože nás napadlo pár technických fórků, jak tuhle věc kytarově
vylepšit. '
Není těch zbývajících starých dobrých fláků škoda?
Uvažuji o tom, že bych ty staré nahrávky vydal u jedné pražské firmy v
omezeném nákladu, tak jak jsme je tenkrát nahráli jako takovou
vzpomínkovou kompilaci. Ale kdyby náhodou někdy za dalších sedmnáct let
vyšlo druhé album PUMPY (smích), není vyloučeno, že bychom tam nějakou
starší věc mohli propašovat.
Které skladby na albu bys osobně nejvíce vyzdvihl?
Zásadní píseň je pro mě ta úplně nejdelší (téměř osm minut, pozn.
aut), nazvaná "Prozatím", která má hodně osobní text. Je to mé vyrovnání
se s těžkým obdobím mého života, kdy mi umřeli rodiče. Obsahuje obrazy a
útržky tohoto smutného období. Hodně jsem spokojen s úvodní "Hodim si
lano", což je taková poklona AC/DC, Jinak se zdá, že celé album je celkově
vyrovnané, a nemyslím, že by některá věc podstatně vyčnívala. Na desku
jsme nahráli podstatně více materiálu, než se na ní nakonec objevilo, a
měli jsme problémy s tím, které skladby máme vyřadit.
Skladba "Tak si nalejt dávám" mi hodně připomíná ROSE TATTOO. Je to
vědomá pocta?
O té kapele vím, ale ještě jsem ji neslyšel.
To je starší australská kapela podobná AC/DC a hodně kořeněná slide
kytarami.
Tak to si musím sehnat, takové věci mám rád. Myslím si, že "Tak si nalejt
dávám" je hodně povedená věc, která by při dobré propagaci měla šanci stát
se hitem.
Část textu skladby "Potravní řetězec" je narážkou na jistého
zasloužilého ,jižana"? (Zpívá se tu doslova: "Hejma ze mlejna kousá s
chutí do cejna, svejma mastnejma pyskama si mlaská... ")
V Jisté chvíli jsme si i uvědomili, že ta naše deska je příliš vážná, a
jelikož PUMPA byla vždy známá jako veselá kapela, rozhodli jsme se trochu
to celé shodit. A tak jsem napsal dvě totálně ulítlé věci, a to právě
"Potravní řetězec" a "Slabikář". Dělal jsem ty texty na poslední chvíli
před nahráváním a potřeboval jsem tam narychlo najít nějaké ty
zvukomalebnosti. Např. "Slabikář" vznikl tak, že jsem doma trochu uklízel
knihovnu a vypadl na mě slabikář pro první třídu. Nahlédl jsem dovnitř a
měl jsem hotový text. Nepoužil jsem ani slovo, které bys ve slabikáři
nenašel. A co se týče Hejmy, nic hlubšího v tom nehledej. Je to jenom
sranda.
Na albu jste použili různé crazy fórky, ve stejném duchu je udělán i
booklet, na kterém jsou použity fotky ze života v socialistické Albánii.
Pumpa byla vždy kapelou, která brala věci s nadhledem. Skupiny, které se
berou příliš vážně, většinou v konečném výsledku vyzní směšně. Humor a
PUMPA patří k sobě. Proto na naši desce máme i vzácného hosta Josefa
Spejbla.
Bral bys jako urážku, kdyby vás někdo nazval zábavovou kapelou?
Vůbec ne. Na tancovačkách běžně hrajeme, a kdybych byl Američan, tak by mě
tohle označení spíše potěšilo. To jen u nás má tahle nálepka pejorativní
nádech. Možná proto máme problém dostat se na větší festivaly, jako je
Trutnov apod.
Na albu hostuje na foukací harmoniku Ondřej Konrád (bluesman, jazzman,
hudební publicista a pravidelný host Pavlíčkova pořadu Na Kloboučku).
Projevil zájem sám, nebo jste ho oslovilti?
Ondřej hrál v PUMPĚ v letech 1985 až 1987, jsme spolu stále v kontaktu a
dodnes s námi hraje na větších koncertech. Snaží se nás dostat na
Klobouček, ale nevíme, jestli to vyjde, protože jsme holt jen tancovačková
kapela.
Foukací harmonika zní na desce hodně dobře. Kdo na ni hraje na
koncertech, když s vámi zrovna není Konrád? .
Dalším hostujícím členem kapely je Pavel Císler (mimochodem bratranec
známého herce), velký šoumen a bavič. Ten je dalším, který tenhle nástroj
u nás ovládá.
Bude se Pumpa nějak dále vyvíjet?
Určitý vývoj bych spatřoval právě na albu "Tak tradá!". Máme tu (až na
výjimky) spíše kratší skladby než v minulosti, je to mnohem přímočařejší a
také kytarová sóla jsou kratší a jejich méně. Ale.vycházíme samozřejmě ze
základů bluesrocku, a v tom jsme neměnní.
Josef Javůrek |